Zatím žádné štítky
Zápas či závod je vrcholem sportovní přípravy. Jedná se událost, ve které může sportovec předvést své naučené dovednosti, vyzvat a překonat sám sebe a dosáhnout vítězství. Jedná se ovšem také o událost, která zejména u mladších sportovců stimuluje nervozitu, způsobuje stres a strach. Je žádoucí, aby byl sportovec v takovém duševním rozpoložení, které mu umožní nejen podat dobrý výkon, ale i si sportovní událost užít. Na duševní pohodu sportovce mají kromě dalších vlivů jako soupeř, trenér či diváci/fanoušci podstatný vliv také jeho rodiče. Následující doporučení jsou určena právě Vám, rodičům mladých sportovců. Sbíral jsem je a sepisoval v posledním roce a půl, kdy jsem sledoval zápasy českobudějovických mladých hokejistů, se kterými spolupracuji. Doporučení vycházejí také ze zkušeností z mé kariéry vrcholového hráče ledního hokeje. Jsou psaná pro hokejové prostředí, nicméně jsem přesvědčen, že jsou využitelné i v dalších týmových i individuálních sportech. Souhlasíte s doporučeními? Přidali byste nějaké další?
1. Doporučení pro komunikaci s hráčem před zápasem[1]
Nezahlcujte syna příliš mnoha pokyny – spíše veďte rozhovor pomocí otázek (např. „jak se těšíš na dnešní zápas?“, „s čím budeš po dnešním zápase spokojený?“) než pomocí direktivních trenérských pokynů (např. „když jedeš 2-1, tak střílej, ať dáš nějaké góly“);
Snažte se synovi dodat sebedůvěru, ne ho dostat do většího stresu (nepoužívejte ultimáta či dokonce vyhrožování, ale snažte se s hráčem vést otevřený přátelský rozhovor);
Nepomlouvejte trenéry, soupeře, rozhodčí ani spoluhráče – nechte je dělat svou práci a podporujte v dětech respekt k nim;
Snažte se v synovi vzbudit vnitřní zájem o zápas jako takový (např. výrok „dnes můžeš zažít spoustu zábavy a pomoci týmu, abyste vyhráli, tak si to užij!“), nemotivujte hráče vnějšími odměnami za konkrétní výsledky (např. „když dáš gól, koupím ti novou televizi“) - podporujete tím v synovi vazbu k odměně, nikoli k činnosti samotné;
Nebojte se mluvit i o jiných tématech než je hokej, pomůžete tím uvolnit atmosféru a odlehčit předzápasový stres.
2. Doporučení pro fandění na zápase
Buďte hrdí na své syny, že hrají hokej;
Buďte pozitivní, hledejte ve hře to dobré, ne to špatné;
Naučte se oceňovat krásu maličkostí;
Zohledňujte kontext – např. že Váš syn obětovává léto a slunečné dny pro to, aby hrál hokej, že musí brzy vstávat, že hokej je náročný sport a ne každý v něm dokáže vynikat;
Podporujte své syny spíše než že je budete kritizovat. Nevybíjejte si na svých dětech vlastní frustrace. Vaše negativní zaměření dostává hráče do stresu (samotná hra je svou rychlostí a fyzickými střety již tak značně stresová) a udusáváte v něm kreativitu;
Respektujte, že Váš syn žije vlastním životem a není prostředkem pro realizaci Vašich snů. Není ani prostředkem k soupeření s ostatními rodiči na tribuně;
Když jdete na zápas, spíše povzbuzujte/fanděte než že budete radit nebo pořvávat po hráčích, trenérech či rozhodčích. Dáváte-li hráčům pokyny z tribuny, spíše než o pomoc se jedná o jejich zahlcování. Hráč je v únavě, má v hlavě taktiku a v průběhu zápasu dále dostává pokyny od trenéra, tudíž další pokyny jsou spíše matoucí a rozptylují ho z herního ponoření;
Hokej jakožto kontaktní sport probouzí v hráčích, trenérech i Vás-nás jakožto divácích nižší sklony (např. snahu prosadit vlastní dominanci, ponížit soupeře, vybít si zlost). Snažte se jít svým synům příkladem a osobně se kultivujte. Velkou výzvou pro hráče, trenéry i Vás-nás jakožto diváky je být rozumní, nikoli pouze žádostiví nebo vznětliví. Tato rozumnost obnáší především respekt k druhým (nejen k hráčům a trenérům soupeře, ale i k rozhodčím a na tribuně k ostatním rodičům) a lásku ke hře jako takové, nikoli zaměření na výkon některého hráče či lpění na výsledku zápasu.
3. Doporučení pro komunikaci s hráčem po zápase[3]
Pokud hráči sdělujete osobní dojmy ze zápasu, mluvte jasně, k věci a nezatemňujte to, co chcete říci;
Nelichoťte za každou cenu, buďte upřímní a věrohodní, ale snažte se zaměřovat na pozitiva – např. „ačkoli se ti dnes moc nedařilo se prosadit, bylo vidět, že si se snažil a nevzdal si to“;
Když Váš syn nehrál dobře, nezahlťte ho negativní kritikou pod návalem emocí, ale spíše obejměte a povzbuďte k další práci na sobě, která mu pomůže se zlepšit. Na neúspěchy svého syna reagujte se zájmem a berte je jako příležitost pro syna i Vás se něco naučit;
Dávejte konkrétní zpětnou vazbu zaměřenou na proces a úsilí hráče – ne např. „dnes to bylo strašné“ nebo „hrál si výborně“, ale spíše „dnes si ubránil mnoho situací“, „střílel si skvěle na tečování“, „zodpovědně si dobrusloval“, „bylo vidět, že si do toho zapálený a snažil ses“ ad. Oceňujte píli hráče, obětavost, herní projev, nezaměřujte se pouze na góly, body, vítezství nebo prohru týmu;
Chvalte za úsilí – nejde o to chválit za každou cenu, ale ocenit nasazení a úsilí, které hráč předvedl. Příklad: „líbilo se mi/je super, že si dohrával souboje a hrál s nasazením“, „líbili se mi tvé snahy o to tvořit hru" ad. Podporujte v synovi touhu se zlepšovat tím, že u něho budete oceňovat nasazení a vášeň pro činnost spíše než talent. Buďte pro své syny parťáky rozvoje spíše než jejich soudci, kteří se zaměřují na to, co už je jednou dané.
Neprezentujte hráči za každou cenu vlastní hodnocení zápasu, ale zajímejte se také o to, jak zápas prožíval a viděl on (např. „jak se ti dnes hrálo?“, „jak si viděl a prožíval tu situaci?“)
Naslouchejte tomu, co Váš syn chce říci – veďte s ním dialog o zápase, střídejte se v mluvě, neskákejte mu do řeči, nedávejte dlouhé proslovy;
Nekritizujte před synem ostatní hráče, trenéra ani rozhodčí – budujete tím v synovi postoj, kdy spíše než v sobě bude hledat chyby v druhých;
Pokud hrál Váš syn špatně, s největší pravděpodobností to ví a samotného ho to štve. Připomínáním jeho špatného výkonu mu nepomůžete, spíše ho otrávíte. Chcete-li s ním přesto jeho výkon řešit, buďte naslouchaví a snažte se synovi porozumět spíše než mu vyčítat chyby;
Nebojte se v pozápasové konverzaci opustit téma hokeje – jsou i jiná témata k řešení, hokej není všechno.
[1] Inspirováno vlastními zkušenostmi autora a základními pravidly ČSLH pro rodiče mladých hokejistů
[2] Inspirováno myšlenkami Mariana Jelínka, R. J. Sternbergem a knihou Kognitivní psychologie (2002), Carol Dweckovou a knihou Nastavení mysli (2017), základními pravidly ČSLH pro rodiče mladých hokejistů a vlastními zkušenostmi autora.
Dodatek: Rodič na tréninku
Jdete-li se podívat na trénink, nekoučujte své syny z tribuny – narušujete tím práci trenérů a zahlcujete své děti;
Nepořvávejte na trenéra – důvěřujte mu, že svou práci dělá promyšleně a dobře; pokud máte k tréninku výhrady či otázky, domluvte si s trenérem osobní setkání;
Není nutností být na každém tréninku – jděte si nakoupit, do kina, na dobrou kávu… 😊
Váš mentální kouč a filosofický konzultant Lukáš Mareš